Vítězství, nebo zbabělý útěk?

V době Velké francouzské revoluce byl jeden francouzský poručík požádán, aby dovezl ze západní fronty dopis vrchnímu veliteli v Paříži.
Rozkaz je rozkaz.
A poručík se vyšvihl na koně a jel k vrchnímu veliteli do Paříže a před sebou měl ještě dlouhou cestu.
K večeru dorazil do jedné vesnice a místním hostinci požádal o trochu jídla a také, aby si mohl vyměnit koně a pokračovat dál v cestě.
Když měnil koně, tak se s ním místní mladíci začali bavit a rozhovor přerostl v hádku.
Spor chtěli řešit soubojem.
Ten jim byl nejen hrou a zábavou, ale i posilováním sebevědomí.
Jaké však bylo jejich překvapení, když poručík nedbal na svou důstojnickou čest a souboj odmítl.
Nedal se jejich výzvou vyprovokovat.
Nemohl.
Proč ?
Měl přece vyšší úkol, než jen hájit svou čest.
Musel přece předat důležitý dokument vrchnímu veliteli. To byl v dané situaci jeho nejdůležitější úkol.
O ten mu šlo především.
Vše ostatní bylo vedlejší a nepodstatné !
Bojechtivým mladíkům dal slib: „Jakmile úkol skončím, vrátím se a vyřídíme si účty.“
Sedl na koně a ujel – i když slyšel, jak za ním volají, že je zbabělec a utíká z boje.
Ten kdo si je vědom své vlastní hodnoty a poslání které má, kdo ví, jak důležitý má v životě úkol, se přece nebude zdržovat nepodstatnými věcmi!
Byť by takovou věcí bylo to, v danou chvíli a na daném místě – on neprosadí své pojetí spravedlnosti, ale přenechá odplatu Pánu Bohu.

 

Zlo nikdy neoplácejte zlem, ale usilujte o dobro pro všechny. Pokud bude záležet na vás, udržujte dobré vztahy se všemi lidmi. Nezjednávejte si spravedlnost sami, moji drazí, přenechte odplatu Bohu, neboť v Bibli čteme: „Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán.“ Římanům 12.kap. 17-19.verš SNC

Odpuštění je příznakem toho, že člověk přestal stavět na tom, co bylo v minulosti, a má pro co žít. J. Patton

 

Je také i mým přáním do Nového roku 2018. J.L.

 

napoleonische-frankreich