Author:

Překvapení

Rozhodl jsem se, že se dám na lepší cestu a budu doma manželce pomáhat. Ne že bych to doposud nedělal, jen jsem si říkal, že to budu dělat dobrovolně. Když mě to napadlo poprvé, úplně jsem se lekl své ušlechtilosti a okamžitě jsem proto začal pátrat po jejích skrytých důvodech.
Nejprve jsem si definoval samotný pojem dobrovolného pomáhání. V mém chápání představoval ukládání talířů, hrnků a příborů do nově pořízené myčky na nádobí. Nic jiného se mi pod tento pojem zahrnout nedařilo. A tak jsem musel uznat, že důvodem pro moje jednání vůbec není ušlechtilost, ale moje nadšení pro nová technická zařízení, zejména zkoumání jejich možností a využití. Další důvod jsem ani při nejlepší snaze nenašel.
Uklidnilo mě to. Moje závěry svědčily o tom, že jsem se po letech manželství nezbláznil a že zůstávám sám sebou. Na druhou stranu se mi však chvilkové pomyšlení na to, že se stávám lepší tak zalíbilo, že jsem se rozhodl jednou opravdu vykonat něco, co normálně provádím pouze na příkaz a neochotně – vynést odpadky. Vybral jsem si k tomu čas, kdy manželka odešla dříve do práce, aby mohla být po návratu překvapena mojí snahou.
Po cestě do kanceláře jsem tedy v ruce třímal příslušný igelitový pytlík s nevábným obsahem, když v tom jsem si všimnul, že na chodbě u dveří leží ještě podobně vyhlížející igelitová taška, která v sobě ukrývá nějakou seschlou cibuli. Došlo mi, že žena zřejmě ráno dříve vstala a dělala pořádek v ledničce či špajzu a taška je výsledkem jejího snažení. Proto jsem ji přibral s sebou také a s pocitem dobře vykonané práce vysypal do kontejneru.
Celý den jsem se pak těšil na to, až mi zazvoní můj mobil a manželka mě pochválí. Kolem čtvrté odpoledne se tak opravdu stalo: „Prosím tě, nevíš, kde je ta igelitová taška s cibulovinami, co jsem koupila svojí mamince na zahrádku a nachystala si ji ráno na chodbu?“
Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
Bible – Lukáš 19,17
Zámožný je každý, kdo dokáže hospodařit s tím, co má.
Goethe

Vybral J.L.

Učitel a žák

Učitel se jednou pokoušel vysvětlit svým žákům způsoby, jakými lidé reagují na různá slova.
Tu se zvedl jeden žák a ohradil se: „Nesouhlasím s tím, že by na nás slova měla takový vliv!“
Vyučující odpověděl: „Posaď se, ty hlupáku!“
Žák celý zbledl hněvem a řekl:
„Vy si o sobě myslíte, že jste moudrý člověk, učitel, a používáte taková slova; měl byste se sám před sebou stydět!“
Učitel tedy odpověděl:
„Odpusť mi. Nechal jsem se unést. Nechtěl jsem. Omlouvám se.“
Chlapec se zklidnil.
V této chvíli učitel rozpravu zakončil:
„Stačilo pár slov, abych v tobě vyvolal skutečnou bouři, a následně stačilo několik dalších slov, abych tě opět uklidnil, že ano?“

Laskavá odpověď odvrací nenávist, kdežto tvrdé slovo vyvolává hněv a rozpor. (SNC)
Bible – Přísloví 15,1 SNC

Když zakopne jazyk, je to horší, než když zakopne noha.
africké přísloví

Vybral J.L.

LAR6af379_profimedia_0031437066

Dar humoru

Před několika lety na jedné britské univerzitě rozhodli, že prozkoumají, jak působí humor v odlišných kulturách. Poslali sbírku vtipů desetitisícům lidí z různých zemí, kteří měli označit ten, který se jim nejvíce líbil.

Vyhrál tento:

„Sherlock Holmes jde stanovat s dr. Watsonem. Postaví si stan a jdou spát. O několik hodin později Holmes budí Watsona.

‘Watsone, podívejte se nahoru a řekněte mi, co z toho vyvozujete.’

Watson se podívá nahoru, a když uvidí nebe poseté hvězdami, odvětí: ‘Myslím, že v tak velkém vesmíru musí existovat další planety, které jsou jako ta naše. ’

Ty hlupáku,’ oboří se na něj Holmes. ‘Někdo nám ukradl stan!’“

Proč se tomu smějeme? Protože v tom poznáváme sami sebe. I my velmi často přes stromy nevidíme les a děláme absurdní závěry.

Takoví jsme my lidé. Takový je život. A náš smích je darem Boží milosti.

 

Radostné srdce je lékem na bolest, zármutek působí chřadnutí těla. ( Přísloví 17,22 )

To, čím je mýdlo pro tělo, je smích pro duši. ( židovské přísloví )

 

vybral J.L.

Benefiční koncert

Screenshot_1

Žebrák král

Podle jedné staré pověsti vládl kdysi v Irsku král, který neměl dědice. Nařídil tedy poslům, aby po celé jeho říši rozhlásili, že kterýkoli mladý muž se smí ucházet o rozhovor s králem, jako jeho budoucí následník. Tito uchazeči však mají splňovat dvě podmínky: zaprvé musí milovat Boha a zadruhé všechny ostatní lidské bytosti.
Dozvěděl se o tom mladík, který si pomyslel, že tyto dvě podmínky splňuje, neboť chová lásku k Bohu i bližním. Byl ale tak chudý, že neměl vhodný šat, ve kterém by se mohl objevit před samotným králem. A chyběly mu i prostředky na dlouhou cestu ke dvoru. Ale něco se mu podařilo vyžebrat, něco si vypůjčil, a tak nakonec dal jakž takž dohromady alespoň tolik peněz, aby si mohl obstarat řádný oděv i nezbytné zásoby na cestu.
Ve slušných šatech se tedy vypravil na královský hrad; už byl téměř na místě, když tu narazil na žebráka, který seděl na zemi u cesty. Byl v hadrech a třásl se zimou. Napřahoval ruce a žadonil o almužnu. Naříkal třaslavým hlasem: „Mám hlad
a je mi zima! Prosím, pomoz mi… prosím!“
Mladíka jeho bída tak dojala, že okamžitě svlékl své nové šaty a navlékl si hadry ubožáka. Bez váhání mu dal i všechny své zásoby. Pak se – pravda, poněkud váhavě – vydal v žebráckých cárech a bez prostředků na další cestu ke dvoru mocného panovníka. Když dorazil na hrad, králův pobočník ho uvedl do veliké síně. Po krátkém odpočinku, během něhož mohl setřást prach daleké poutě, ho uvedli před královský trůn.
Mladík se Jeho Veličenstvu hluboce uklonil, ale když konečně pozvedl zrak, strnul úžasem. „Ty… to jsi ty? Vždyť ty jsi ten žebrák, co jsem ho potkal na cestě!“
„Ano,“ odtušil král se šibalským mrknutím, „to já jsem byl ten žebrák.“
„Ale… ty… to přece… ty přece nejsi žádný žebrák. Ty jsi doopravdický král! Proč… proč jsi to udělal?“ koktal mladík, když se trochu vzpamatoval z úžasu. „Abych zjistil, jestli doopravdy miluješ Boha a všechny své bližní,“ odpověděl král. „Věděl jsem, že kdybych se ti rovnou ukázal jako král, ohromil bych tě svým skvostným oděvem a drahokamy vykládanou korunou. Udělal bys všechno, oč bych tě požádal, protože by tě k tomu přiměla má vladařská moc. Jenomže tímhle způsobem bych se o tvých skutečných citech nic nedozvěděl. Proto jsem se uchýlil ke lsti. Ukázal jsem se ti v podobě žebráka, který se nemohl dovolávat ničeho jiného než lásky, kterou nosíš v srdci. Tak jsem zjistil, že doopravdy miluješ Boha i své bližní. Proto se staneš mým nástupcem,“ rozhodl král. „Ty zdědíš mé království.“

Milujte své nepřátele, konejte dobro, půjčujte a nevymáhejte zpět. Vždyť vás čeká bohatá odměna. Budete jednat jako Boží děti. 36 Vždyť Bůh je dobrý i k lidem nevděčným a zlým. Buďte tedy velkorysí jako váš Otec. 37 Nesuďte nikoho a Bůh vás také nebude soudit. Nezavrhujte nikoho a ani Bůh vás nezavrhne, odpouštějte a Bůh vám také odpustí. 38 Dávejte ochotně a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Jak tedy odměříte lidem, tak bude odměřeno i vám.  Lukáš 6. 35 – 37

Bible nám přikazuje milovat své bližní a milovat i své nepřátele. Snad proto, že jsou to zpravidla titíž lidé.  G. K. Chesterton

Vybral J.L.

Besiegt - defeated
Foto: churchphoto.de