Author:

Tajemství štěstí

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil mudrc, kterého hledal. Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje.
Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.
Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu tajemství štěstí vyložil.
Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny. „Chci tě ale o něco poprosit,“ dodal mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“
Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k mudrcovi. „Tak co,“ zeptal se mudrc, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu mudrc svěřil.“Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl mudrc, „nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.“
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl. „Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?“ otázal se mudrc. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.
„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech mudrců: „Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“

Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme.
Bible – Židům 11,1

Nejhlubší důvěra, jakou může člověk pojmout k člověku, je důvěra v jeho radu.
Bacon

vybral J.L.

 

Colorfulflowers (copyright Jéssica Tribst churchphoto.de) - ID 28676 (Large)

Vítězství, nebo zbabělý útěk?

V době Velké francouzské revoluce byl jeden francouzský poručík požádán, aby dovezl ze západní fronty dopis vrchnímu veliteli v Paříži.
Rozkaz je rozkaz.
A poručík se vyšvihl na koně a jel k vrchnímu veliteli do Paříže a před sebou měl ještě dlouhou cestu.
K večeru dorazil do jedné vesnice a místním hostinci požádal o trochu jídla a také, aby si mohl vyměnit koně a pokračovat dál v cestě.
Když měnil koně, tak se s ním místní mladíci začali bavit a rozhovor přerostl v hádku.
Spor chtěli řešit soubojem.
Ten jim byl nejen hrou a zábavou, ale i posilováním sebevědomí.
Jaké však bylo jejich překvapení, když poručík nedbal na svou důstojnickou čest a souboj odmítl.
Nedal se jejich výzvou vyprovokovat.
Nemohl.
Proč ?
Měl přece vyšší úkol, než jen hájit svou čest.
Musel přece předat důležitý dokument vrchnímu veliteli. To byl v dané situaci jeho nejdůležitější úkol.
O ten mu šlo především.
Vše ostatní bylo vedlejší a nepodstatné !
Bojechtivým mladíkům dal slib: „Jakmile úkol skončím, vrátím se a vyřídíme si účty.“
Sedl na koně a ujel – i když slyšel, jak za ním volají, že je zbabělec a utíká z boje.
Ten kdo si je vědom své vlastní hodnoty a poslání které má, kdo ví, jak důležitý má v životě úkol, se přece nebude zdržovat nepodstatnými věcmi!
Byť by takovou věcí bylo to, v danou chvíli a na daném místě – on neprosadí své pojetí spravedlnosti, ale přenechá odplatu Pánu Bohu.

 

Zlo nikdy neoplácejte zlem, ale usilujte o dobro pro všechny. Pokud bude záležet na vás, udržujte dobré vztahy se všemi lidmi. Nezjednávejte si spravedlnost sami, moji drazí, přenechte odplatu Bohu, neboť v Bibli čteme: „Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán.“ Římanům 12.kap. 17-19.verš SNC

Odpuštění je příznakem toho, že člověk přestal stavět na tom, co bylo v minulosti, a má pro co žít. J. Patton

 

Je také i mým přáním do Nového roku 2018. J.L.

 

napoleonische-frankreich

Rodinný život 2017

Je prokázáno, že zdravé rodiny tráví více času společně a neúčastní se přespříliš aktivit, které vyžadují čas strávený mimo rodinu. Dávají přednost hře, legraci a vzájemným rodinným vztahům.

Z průzkumu však také vyplynulo, že většina rodin vnímá nedostatek času jako svůj hlavní problém. V dnešní uspěchané společnosti nemáme čas jíst společně. Každý odděleně jíme v jídelnách a restauracích typu fastfood.
Nemáme čas společně trávit čas a spoléháme na to, že naše děti zabaví elektronická média.

Jeden člověk, který už byl touto uspěchaností unavený, vtipně poznamenal:
„Nepotřebujeme obývací pokoj nebo jídelnu! Nikdy je totiž nepoužíváme!
Vše, co potřebujeme, je čerpací stanice, postel, ve které se dá vyspat, skříň, do níž pověsíme pár kusů oblečení, a dostatečně velkou garáž na zaparkování tří aut, abychom se všichni mohli rozjet různými směry!“

 

A JAK TO BUDEŠ MÍT TY V R.2018? 

 

Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál. Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu. Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim. Lukáš 24. 28-30 SNC

Čas a lidé mají ten zvyk se vypařit. Nauč se je ocenit, když jsou tady, abys nemusel litovat, až tady nebudou. Autor neznámý

Vybral J.L.

FamilyStudy (copyright Neuber Oliveira churchphoto.de) - ID 18163 (Large)

    Foto:churchphoto.de

Racionální výživa

Pritikin, Atkinson, Davisová.
Běháš po městě a sháníš „zdravoty“.
Vitamín E, betakaroten, antioxidanty…
Večer zapneš televizi a volné radikály zářící katody
systematicky bubnují na miliony mozkových neuronů, které se zoufale snaží
přefiltrovat špínu tohoto světa.
Mesmerizován, zíráš na tu fosforující bludičku,
která pomalu eroduje tvou definici Krista.
Toužíš-li opravdu ozdravět, začni s racionální výživou
pro svůj zrak, pro svou mysl, pro své srdce…

(Petr Škrla, Kaleidoskop)

 

Co ustanovil Pán, to dává radost, a jeho příkazy nám pročišťují zrak. Bible – Žalm 19,9

Mysl je trochu jako zahrada. Když jí nedodáváme výživu a nekultivujeme ji, zaroste plevelem. Autor neznámý

 

Vybral J.L.

 

KruterundGewrze (copyright Rafischatz churchphoto.de) - ID 19782 (Large)

                                                                   Foto: churchphoto.de

Výš a výše, stále výš…

Když byl malý, jeho snem bylo umět létat. Jeho maminka mu často vyprávěla příběhy z ptačí perspektivy a její smyl pro detail ho nadchnul. Když pobíhal po cestách u nich na farmě okolo zlatavých polí s obilím, vždycky si představoval, že s narůstající rychlostí se kamínky a hlína pod jeho nohama pomalinku ztrácí a pak najednou – s hlubokým nádechem – se odlepí od země a vzlétne.
Teď ležel na zádech, slunce ho pálilo do obličeje a jeho tělo vytrénované letitým cvičením bylo napjaté k prasknutí. Věděl, že nastavili laťku o téměř dvacet centimetrů výše, než byl jeho osobní rekord. Věděl také, že jeho soupeř svůj poslední skok nezvládl. Pokud se mu podaří tento skok, závod vyhrál.
Postavil se, udělal svou obvyklou sestavu několika kliků o jedné ruce a pokusil se setřást nepříjemnou nervozitu. „Jen teď ne, prosím!“ hnalo se mu hlavou. Vzpomněl si na svou matku, která mu vždy říkala: „Když jsi nervózní nebo máš strach, začni zhluboka dýchat.“
A pak se to stalo. Rozběhl se a pod nohama ucítil drobné kamínky a hlínu. Kolem sebe si představil zlatavá pole s obilím. A když se nadechl, přišlo to. Vzlétl. Letěl přesně jako ve svých dětských snech. Zpátky na zem ho vrátilo žuchnutí při dopadu a také bouřlivý výbuch ovací lidí na tribuně.
Jeho život se změnil. Ne proto, že vyhrál celonárodní závody, ne kvůli nabídkám sponzoringu, ne kvůli náhlé pozornosti sdělovacích prostředků ani ne proto, že právě dosáhl nového světového rekordu. Bylo to prostě proto, že byl od narození slepý.

 

Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí.“  Albert Einstein

Co člověku prospěje, když získá celý svět a ten skutečný život ztratí? Co může vyvážit hodnotu věčného života? Matouš 16,26

Vybral J.L.

 

Sommerhitze3 (copyright Richard Cescatti churchphoto.de) - ID 8018 (Large)

churchphoto.de