NOVE

Dobrovolník na Sumatře

Dočkali jsme se. Na ranvej dosedlo malé osmimístné letadélko. Vystupují z něj cestující. Z jeho útrob vynášejí zavazadla a pytle s potravinami. Syn strčil čtverečkovaný papír do kapsy, já vkládám skicák na dno svého batohu. Přijíždí cisterna. Benzínové nádrže cessny se plní palivem. Po letištní ploše kráčí starý muž. Míří přímo k nám. Kostnatý pihovatý dlouhán v uniformě. Hádám, že je to Australan a může mu být tak něco kolem sedmdesáti. Představuje se jako pilot a zve nás na palubu. Trochu překvapeně přijímáme jeho pozvání. Zvedáme se z opotřebovaných křesel a spolu s ostatními cestujícími ho následujeme. Pilot mi nabídl místo vedle sebe. Přiznám se, že mi to polichotilo, ale při pohledu na přístrojovou desku mě naplňuje zmatek. Ani trochu bych se v těch páčkách, měřících přístrojích, žárovičkách a displejích nevyznal. Připoutávám se, hledím na jednu vrtuli na špici kabiny a kladu si vtíravou otázku, co by se stalo, kdyby se přestala otáčet. Než vzlétneme, zaznamenává Australan (ano, je to Australan, bývalý profesionální pilot ve výslužbě, který už třetí měsíc létá jednou denně tam a zpátky napříč ostrovem Sumatra jako dobrovolník) čísla do palubního deníku. Po vyplnění všech údajů deník zavře, podá mi ho a skoro po vojensku přikáže: „Hlídej ho.“ Pak vytáhne z kapsy kalhot Bibli, zalistuje v ní jako znalec a nahlas čte verše z dopisu apoštola Pavla Filipským: „…je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku… v ničem se nedejte ovládat ctižádostí a ješitností…“
Když Bibli vrátí do kapsy, nasadí si sluchátka a spustí motor. Vrtule se roztočí na plné obrátky. Rozjíždíme se po ranveji a až na jejím samém konci se pozvolna zvedáme…

Ježíš na to řekl: „Šťastnější jsou ti, kteří slyší Boží slovo a žijí podle něho.“ Lukáš 11. 28 SNC

Kdo přestane číst Bibli, stane se nečitelným křesťanem.  Pavel Kosorin

 

ELALberGriechenland (copyright Michael F. Schroth churchphoto.de) - ID 28579 (Large)

               Foto: churchphoto.de

 

 

Mobil

Před pár dny mě překvapil můj čtyř a půl roční syn svým zcela originálním nápadem. Před svou večerní modlitbou se natáhl pro svůj osobní mobilní telefon.
Abyste porozuměli: synkův mobil není nic jiného než kus dřeva, které svým tvarem i velikostí připomíná onu proslulou komunikační metlu naší generace.
No a na té Matoušově dřevěné třísce je, pro zdání dokonalosti, namalován displej a tlačítka s čísly.
Takže na svůj telefon synek vyťukal jakési mně neznámé číslo a čekal na spojení.
Po dramatické pauze spustil: „Haló, to jsi ty, Pane Ježíši?
Tak ti děkuji, že jsem si dneska mohl hrát s tatínkem.
A taky ti děkuji za to, že jsme měli jídlo. A ještě ti děkuji, aby se uzdravila Eliška z kašlání.
Amen.“
Pak se usmál, jako zmáčkl tlačítko, natáhl svou dětskou ručku ke mně a prohlásil:
„Jestli chceš, můžeš si svou modlitbu taky zavolat.
Můj mobil je perfektní.“
A mně to v té chvíli konečně došlo!
Tohle spojení s nebem, které čas od času potřebuje každý z nás (bez ohledu na to, zda jsme či nejsme věřící: však se rozpomeňte na chvíle nemoci či strachu!), tak tohle spojení funguje kdykoli a dokonce i bez spojovacích pomůcek.
Stačí jenom najít ve svém srdci kus poctivé upřímnosti a nestydět se otevřít ústa.
Mimochodem – ten večer jsem k modlitbě s velkým užitkem použil synkův dřevěný mobil…
(Ze zápisníku Petra Plaňanského)

 

Ale vyslyšel mě Bůh, naslouchal mým prosbám. Požehnaný Bůh, protože mou modlitbu neodmítl a neodepřel mi svoji laskavost a lásku. Bible – Žalm 66,19-20 (SNC)

Když už se nemodlíš, dělej něco jiného… donebevolajícího. Pavel Kosorin

Vybral J.L.

 

Gret Egg Fly - Hypolimnas bolina - Asia, captive - wit mobile phone - Schmetterling am Handy

                                                        Foto: churchphoto.de

Tajemství štěstí

Jeden kupec poslal svého syna za nejmoudřejším ze všech lidí, aby se ho zeptal na tajemství štěstí. Syn putoval čtyřicet dní pouští, až došel k nádhernému hradu tyčícímu se na vysoké hoře. Tam žil mudrc, kterého hledal. Nebyl to však žádný světec. Když náš hrdina vstoupil do hradního sálu, uviděl tam čilý ruch. Kupci přicházeli a odcházeli, lidé po koutech se bavili, malý orchestr vyhrával příjemné melodie a byla tam bohatá tabule s nejchutnějšími jídly kraje.
Mudrc s každým porozprávěl a mladík musel čekat dvě hodiny, než na něho přišla řada.
Mudrc pozorně vyslechl, co ho k němu přivádí, ale řekl, že teď právě nemá čas, aby mu tajemství štěstí vyložil.
Vybídl ho, ať se jde zatím projít po paláci a vrátí se za dvě hodiny. „Chci tě ale o něco poprosit,“ dodal mudrc a podal mladíkovi lžičku, na niž ukápl dvě kapky oleje. „Vezmi s sebou tuhle lžičku a dej pozor, aby se ti cestou olej nerozlil.“
Mladík tedy chodil nahoru a dolů po palácových schodištích a ustavičně přitom upíral zrak na lžičku. Za dvě hodiny se vrátil k mudrcovi. „Tak co,“ zeptal se mudrc, „viděl jsi ty perské koberce v mé jídelně? Viděl jsi zahradu, kterou mistr zahradník budoval deset let? Všiml sis těch nádherných rukopisů v mé knihovně?“ Mladík zahanbeně přiznal, že neviděl nic. Dbal jen o to, aby nerozlil olej, který mu mudrc svěřil.“Tak jdi zpátky a prohlédni si divy mého světa,“ řekl mudrc, „nemůžeš důvěřovat člověku, jehož dům neznáš.“
Mladík už klidněji vzal lžičku a znovu se vydal na procházku po paláci, všímaje si tentokrát všech uměleckých děl na stropě i na stěnách. Uviděl zahrady, hory vůkol, líbezné květiny, poznal vytříbený vkus, s nímž všechna ta umělecká díla patřičně rozmístili. Když se vrátil k mudrcovi, vylíčil mu dopodrobna vše, co viděl. „Kde ale jsou ty dvě kapky oleje, co jsem ti svěřil?“ otázal se mudrc. Mladík pohlédl na lžičku a viděl, že je rozlil.
„Tak tohle je jediná rada, kterou ti mohu dát,“ řekl nejmoudřejší ze všech mudrců: „Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“

Víra je naprostá důvěra, že se stane to, v co doufáme, a ona způsobuje, že nepochybujeme o tom, co nevidíme.
Bible – Židům 11,1

Nejhlubší důvěra, jakou může člověk pojmout k člověku, je důvěra v jeho radu.
Bacon

vybral J.L.

 

Colorfulflowers (copyright Jéssica Tribst churchphoto.de) - ID 28676 (Large)

Vítězství, nebo zbabělý útěk?

V době Velké francouzské revoluce byl jeden francouzský poručík požádán, aby dovezl ze západní fronty dopis vrchnímu veliteli v Paříži.
Rozkaz je rozkaz.
A poručík se vyšvihl na koně a jel k vrchnímu veliteli do Paříže a před sebou měl ještě dlouhou cestu.
K večeru dorazil do jedné vesnice a místním hostinci požádal o trochu jídla a také, aby si mohl vyměnit koně a pokračovat dál v cestě.
Když měnil koně, tak se s ním místní mladíci začali bavit a rozhovor přerostl v hádku.
Spor chtěli řešit soubojem.
Ten jim byl nejen hrou a zábavou, ale i posilováním sebevědomí.
Jaké však bylo jejich překvapení, když poručík nedbal na svou důstojnickou čest a souboj odmítl.
Nedal se jejich výzvou vyprovokovat.
Nemohl.
Proč ?
Měl přece vyšší úkol, než jen hájit svou čest.
Musel přece předat důležitý dokument vrchnímu veliteli. To byl v dané situaci jeho nejdůležitější úkol.
O ten mu šlo především.
Vše ostatní bylo vedlejší a nepodstatné !
Bojechtivým mladíkům dal slib: „Jakmile úkol skončím, vrátím se a vyřídíme si účty.“
Sedl na koně a ujel – i když slyšel, jak za ním volají, že je zbabělec a utíká z boje.
Ten kdo si je vědom své vlastní hodnoty a poslání které má, kdo ví, jak důležitý má v životě úkol, se přece nebude zdržovat nepodstatnými věcmi!
Byť by takovou věcí bylo to, v danou chvíli a na daném místě – on neprosadí své pojetí spravedlnosti, ale přenechá odplatu Pánu Bohu.

 

Zlo nikdy neoplácejte zlem, ale usilujte o dobro pro všechny. Pokud bude záležet na vás, udržujte dobré vztahy se všemi lidmi. Nezjednávejte si spravedlnost sami, moji drazí, přenechte odplatu Bohu, neboť v Bibli čteme: „Mně patří odveta, já odplatím, praví Pán.“ Římanům 12.kap. 17-19.verš SNC

Odpuštění je příznakem toho, že člověk přestal stavět na tom, co bylo v minulosti, a má pro co žít. J. Patton

 

Je také i mým přáním do Nového roku 2018. J.L.

 

napoleonische-frankreich

Rodinný život 2017

Je prokázáno, že zdravé rodiny tráví více času společně a neúčastní se přespříliš aktivit, které vyžadují čas strávený mimo rodinu. Dávají přednost hře, legraci a vzájemným rodinným vztahům.

Z průzkumu však také vyplynulo, že většina rodin vnímá nedostatek času jako svůj hlavní problém. V dnešní uspěchané společnosti nemáme čas jíst společně. Každý odděleně jíme v jídelnách a restauracích typu fastfood.
Nemáme čas společně trávit čas a spoléháme na to, že naše děti zabaví elektronická média.

Jeden člověk, který už byl touto uspěchaností unavený, vtipně poznamenal:
„Nepotřebujeme obývací pokoj nebo jídelnu! Nikdy je totiž nepoužíváme!
Vše, co potřebujeme, je čerpací stanice, postel, ve které se dá vyspat, skříň, do níž pověsíme pár kusů oblečení, a dostatečně velkou garáž na zaparkování tří aut, abychom se všichni mohli rozjet různými směry!“

 

A JAK TO BUDEŠ MÍT TY V R.2018? 

 

Když došli do Emauz, cíle jejich cesty, Ježíš jako by chtěl jít dál. Oni ho však přemlouvali: „Zůstaň s námi, vždyť je již pozdě a stmívá se. Kam bys šel?“ Dal se tedy pozvat a vešel s nimi do domu. Když zasedli k večeři, vzal Ježíš do rukou chléb, poděkoval Bohu, rozlomil ho a podával jim. Lukáš 24. 28-30 SNC

Čas a lidé mají ten zvyk se vypařit. Nauč se je ocenit, když jsou tady, abys nemusel litovat, až tady nebudou. Autor neznámý

Vybral J.L.

FamilyStudy (copyright Neuber Oliveira churchphoto.de) - ID 18163 (Large)

    Foto:churchphoto.de