NOVE

Apalačské pohoří

Vždycky jsem si byl jist tím, že mám dobrý orientační smysl. Dokonce jsem se tím vychloubal. Bylo mi dáno, že jsem mohl projít půl světa – podívat se do amazonského pralesa v Jižní Americe i za severní polární kruh ve Skandinávii. A přece se mi stalo, že jsem zabloudil. A to hned pořádně. Byli jsme v Severní Americe, ve státě Severní Karolína, to znamená v oblasti, která je na mapě označena jako Apalačské pohoří. To je hodně rozlehlé – tisíce kilometrů nepříliš vysokých kopců. Všude byly nepředstavitelné rozlohy lesa. Přitom to tam vypadá jak u nás doma – třeba v Beskydech.
Stromy a lesy mám rád. Dobrý vztah k nim mám snad v genech. Za krásným stromem jsem ochoten jít přes sedmero hor a řek. A najednou jsem se v těch lesích cítil jako doma. Při první příležitosti, kdy se mi podařilo uvolnit se ze spárů konferenčních jednání, jsem si do tohoto apalačského lesa vyběhl. Vše bylo pro mne jiné. Rostly tam jiné kytičky i poněkud odlišné stromy – v porovnání s těmi, které máme u nás doma. A já se cítil jako v ráji.
V jedné věci se ty apalačské kopce a lesy lišily od našich hor. Chyběly tam lesní cestičky. A tak jsem chodil od stromu ke stromu cestou necestou. Všude jsem nacházel něco nového a zajímavého. Jen na něco jsem nedával pozor. Nedíval jsem se nahoru – nad koruny stromů. Tuto chybu jsem zjistil ve chvíli, kdy začalo pršet. A bouřka to byla jaksepatří. Nešlo mi ani tak moc o to, že jsem zmoknul – stejně bylo léto a tepla bylo dost, ale já jsem v té bouřce zpanikařil. Začal jsem se otáčet a hledat kudy kam – ale byl jsem bezradný. Přesněji: zcela bezradný. Asi jako Jeníček s Mařenkou chvíli před tím, nežli uviděli světýlko z chaloupky ježibaby.
Vše nakonec dopadlo dobře. Domů jsem se dostal – i když v bídném stavu a příliš pozdě. Jedno poučení jsem si však z tohoto bloudění přinesl: je dobré mít představu či plánek situace, do které jdu, kompas a cíl, k němuž chci dojít a k němuž má cesta – jakákoliv – na každém kroku směřuje.

Jen Hospodin přece dává moudrost, poznání a rozumnost pramení z jeho úst.

Bible – Přísloví 2,6 (B21)
Moudrost je jako elektřina. Obojí se projeví ve výkonu.
R. W. Emerson

Robinův křest



Proč mám obě ruce zdravé ?

„Jestliže na tom spíš, ustel to.
Jestliže si to oblékáš, pověs to.
Jestliže jsi na tom jedl, odnes to do dřezu a umyj to.
Jestliže po tom chodíš, vysaj to.
Jestliže to otevíráš, zavírej to.
Jestliže to vyprázdníš, naplň to.
Jestliže to zvoní, odpověz na to.
Jestliže to mňouká, nebo štěká, nakrm to.
Jestliže to pláče, měj to rád.“
Jenže…….

SNC jAN 3. 18 – 19.
Nemilujme jenom slovy, ale opravdovými činy. 19 Taková láska nám dá vnitřní jistotu a uspokojí naše svědomí.

Náš hlavní nedostatek tkví v tom, že máme sklon spíš činy posuzovat než konat je.
D. Néhrú

Vybral J.L.

Smuteční rozloučení

Parte Helena Oczkova

Šedohnědý vrabeček

Byl jednou jeden šedohnědý vrabeček, který žil svůj život jako neustálý sled úzkostí a otazníků.
Ještě ve vajíčku se trápil: „Podaří se mi vůbec prorazit tak tvrdou skořápku? Nevypadnu z hnízda? Postarají se o mne rodiče a budou mě krmit?“ Těmto obavám sice unikl, ale brzy upadl do dalších. Když se měl z větve odrazit k prvnímu letu, třásl se a říkal si: „Udrží mě křídla? Plácnu sebou na zem… Kdo mě sem vynese zpátky?“ Létat se přirozeně naučil, ale začal pípat: „Najdu si vůbec nějakou vrabčí družku? Budu moct vystavět hnízdo?“ I to se stalo, ale vrabeček se trápil úzkostí dál: „Budou vajíčka dost chráněná? Co kdyby do stromu uhodil blesk a zabil celou moji rodinu… A co když přiletí sokol…?“ Když se z mláďat vyklubali krásní zdraví vrabci a poletovali sem a tam, vrabeček lamentoval: „Najdou dostatek potravy? Uniknou kočce a ostatním dravcům?“
Pak se jednou pod stromem zastavil Mistr. Ukázal na vrabce a řekl učedníkům: „Podívejte se na nebeské ptactvo: neseje, nežne ani nesklízí do sýpek… a přece je váš Otec, který je na nebesích, živí!“
Šedohnědý vrabeček si najednou uvědomil, že měl vždycky všechno… A ani si toho nevšiml.

Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Bible – Žalm 55,23

Strach před problémy nebyl ještě nikdy klíčem k jejich řešení.
autor neznámý

Vybral J.L.