Já: Ježíši, můžu se tě na něco zeptat?
Ježíš: Samozřejmě.
Já: Slib mi, že se nenaštveš.
Ježíš: Slibuji.
Já: Proč jsi na mě dnes dopustil tolik věcí?
Ježíš: Co tím myslíš?
Já: No, ráno jsem zaspal.
Ježíš: Já vím.
Já: Potom trvalo věčnost, než mi naskočilo auto!
Ježíš: Já vím…
Já: Když jsem měl polední pauzu, spletli mi objednávku, takže jsem nedostal svůj sendvič!
Ježíš: Já to vím…
Já: Na cestě domů se mi vybil mobil, právě když mi kdosi zavolal!
Ježíš: Já to všechno vím…
Já: A jako by to nestačilo, přijdu domů, chci si dát nohy do svého nového masážního stroje a konečně trochu relaxovat a on přestal fungovat! Dnes nic nešlo správně! Proč jsi to dopustil?!
Ježíš: Dovol mi to vysvětlit: Anděl Smrti stál nad ránem při tvé posteli a já jsem poslal jednoho svého anděla bojovat s ním o tvůj život. Nechal jsem tě během toho spát.
Já: To jsem netušil…
Ježíš: Nedovolil jsem tvému autu nastartovat, protože by ti cestu zkřížil opilý řidič, který by do tebe naboural.
Já: Ty jo…
Ježíš: Ta osoba, která připravovala tvůj sendvič, byla nemocná a nechtěl jsem, abys dostal to, co měla ona. Věděl jsem, že teď nemůžeš být doma z práce.
Já: Aha …
Ježíš: Tvůj telefon se vybil, protože člověk, který ti právě volal, ti chtěl lhát a zatáhnout tě do jedné nekalé věci. Proto jsem ti s ním nedovolil mluvit.
Já: Rozumím…
Ježíš: A ten masážní stroj byl vadný, vyhodil by elektřinu v celém domě.
Já: Je mi to tak líto…
Ježíš: Netrap se tím, jen se mi nauč důvěřovat. Ve všech věcech. V dobrých i špatných…
Já: Budu Ti důvěřovat!
Ježíš: A nepochybuj, že můj plán pro tvůj den je vždy lepší, než ten tvůj plán.
Já: Nechci pochybovat. Dovol mi jen říct ti, děkuji ti za všechno…
Ježíš: Není zač, dítě. Byl to jen další den, když jsem byl tvým Bohem, moc rád se starám o své děti!
