Před pár dny mě překvapil můj čtyř a půl roční syn svým zcela originálním nápadem. Před svou večerní modlitbou se natáhl pro svůj osobní mobilní telefon.
Abyste porozuměli: synkův mobil není nic jiného než kus dřeva, které svým tvarem i velikostí připomíná onu proslulou komunikační metlu naší generace.
No a na té Matoušově dřevěné třísce je, pro zdání dokonalosti, namalován displej a tlačítka s čísly.
Takže na svůj telefon synek vyťukal jakési mně neznámé číslo a čekal na spojení.
Po dramatické pauze spustil: „Haló, to jsi ty, Pane Ježíši?
Tak ti děkuji, že jsem si dneska mohl hrát s tatínkem.
A taky ti děkuji za to, že jsme měli jídlo. A ještě ti děkuji, aby se uzdravila Eliška z kašlání.
Amen.“
Pak se usmál, jako zmáčkl tlačítko, natáhl svou dětskou ručku ke mně a prohlásil:
„Jestli chceš, můžeš si svou modlitbu taky zavolat.
Můj mobil je perfektní.“
A mně to v té chvíli konečně došlo!
Tohle spojení s nebem, které čas od času potřebuje každý z nás (bez ohledu na to, zda jsme či nejsme věřící: však se rozpomeňte na chvíle nemoci či strachu!), tak tohle spojení funguje kdykoli a dokonce i bez spojovacích pomůcek.
Stačí jenom najít ve svém srdci kus poctivé upřímnosti a nestydět se otevřít ústa.
Mimochodem – ten večer jsem k modlitbě s velkým užitkem použil synkův dřevěný mobil…
(Ze zápisníku Petra Plaňanského)
Ale vyslyšel mě Bůh, naslouchal mým prosbám. Požehnaný Bůh, protože mou modlitbu neodmítl a neodepřel mi svoji laskavost a lásku. Bible – Žalm 66,19-20 (SNC)
Když už se nemodlíš, dělej něco jiného… donebevolajícího. Pavel Kosorin
Vybral J.L.
Foto: churchphoto.de
