Jeden pan farář dal dětem z náboženství obvyklou otázku, kterou se „prolomí ledy“: „Čím chcete být, až budete velcí?“ Děti začaly jedno přes druhé odpovídat.
„Já chci být námořníkem a plout přes oceány,“ zvolal jeden chlapec.
„Já budu doktorka!“ vykřikla jedna holčička.
„Já budu dělat informatiku,“ řekl další, který už měl jasno.
Další děti chtěly být pilotem, řidičem autobusu, kuchařem v televizi. Farář trpělivě naslouchal snům dětí, které kolem něj poskakovaly.
Všiml si ale, že jedna holčička zůstává tiše a způsobně na svém místě.
Ukázal na ni a zeptal se jí: „A ty bys chtěla být čím?“
Holčička zrudla a odpověděla potichu: „Když to řeknu, tak se mi tady budou všichni smát.“
„Ale kdepak!“ uklidňoval ji farář, „jsem tady já a nikdo se ti smát nebude, uvidíš!“
A ta holčička nesměle řekla: „Až budu velká, tak chci být požehnáním.“
Děti zůstaly zticha.
Pochopily.
Nato mi Hospodin řekl: „Neboj se. V každé situaci budu s tebou a vysvobodím tě. Vždyť jsi pro ostatní požehnáním…“ (SNC) (Bible – Jeremjáš 15,11a )
Jsme nositeli Boží ruky, jsme nositeli jeho dobroty všude, kudy jdeme. (Bruno Ferrero)
Vybral J.L.
