V posledních letech svého života trávil Beethoven často dlouhé hodiny hrou na staré cembalo. Byl to starý bezcenný nástroj, kterému už chyběly některé klávesy. Staré struny nikdo nedokázal naladit, a tak měl hrozný zvuk. Nicméně velký pianista na něj hrál, až mu po tvářích stékaly slzy. Člověk by řekl, že slyšel úžasnou hudbu. Ale on ji opravdu slyšel – byl totiž hluchý. Beethoven vnímal pouze to, jaký zvuk by ten nástroj mohl mít, ne jaký právě v tu chvíli má.
Neměli jste někdy pocit, že i váš život je jako ono staré rozbité cembalo? Člověk se někdy podívá na to, co ve svém životě zatím „zahrál“, a má pocit, že se to „nedá poslouchat“. Všem, kteří se někdy takto cítí, připomíná Pavel dobrou zprávu: Bůh nám nabízí, že nemusíme vidět pouze dnešní realitu svého života, ale také „naději, ke které nás povolal“. On nevidí jen naše dnešní prohry a pády, ale to, kým můžeme být, když nás jeho milost promění.
Prosím ho, aby vám dal plné a jasné pochopení Kristova významu a dosahu jeho díla pro nás. 18 Modlím se, aby ve vašem srdci zazářil odlesk slavné budoucnosti, k níž jsme pozváni, abyste si uvědomili, jak fantastického bohatství se stáváte plnoprávnými spolupodílníky. 19-21 Vždyť vše, co patří Bohu, je i vaše! A prosím i o to, abyste se přesvědčili, jak neuvěřitelně velká je moc, která ve vás působí. Je to táž moc, která vzkřísila Krista z mrtvých a vyzdvihla ho vysoko nad všechny krále a vlády, velitele i diktátory, až na čestné místo po pravici Boží. Jeho sláva nemá obdoby v minulosti ani budoucnosti. Efezským 1, 17 – 21 SNC
Nemůžete objevit nové oceány, pokud nemáte odvahu odpoutat zrak od břehu. Fernão de Magalhães
Foto: churchphoto.de
