Příspěvky
Cílevědomost
Za mistrem přišel cílevědomý muž a stěžoval si, že všechny jeho nápady a pokusy přijdou nakonec vniveč. Mistr se otázal: „Co to znamená ‘nakonec’? Nejsi jen u konce s trpělivostí? A není tvá snaha jen proto vždy korunována neúspěchem? Povím ti dávný příběh o hlemýžďovi: Kdoví, snad to byla šedivá obloha deštivého dne , co vnuklo hlemýžďovi myšlenku, že na světě přece musí existovat ještě jiné lahůdky, kterými by se mohl živit, a ne jen čerstvá zelenina. A vydal se na dalekou cestu vzhůru po kůře staré třešně.
Špačci se smíchy málem neudrželi na větvích, když viděli šnečí snahu. Jeden z těch drzých ptáků se nakonec nad hlemýžděm slitoval, zalétl k němu a vyptával se: “Co tady chceš? Copak nevidíš, že na stromě nedozrála ani třešinka?”
‘Já vím, já vím,’ opáčil hlemýžď, ‘samozřejmě že je mi jako každému známo, že je teď třešeň ještě bez plodů. Ale než dolezu až nahoru, určitě nějaké dozrají.’
Tak pravil a šplhal vytrvale výš a výš.“
“Půjdete-li usilovně touto cestou, duchovně porostete, váš život přinese ovoce a budete užiteční pro našeho Pána, Ježíše Krista”. (SNC) Bible – Druhý list Petrův 1,8
“Nemáš-li křídla, musíš nahoru vyšplhat”. J. Žáček
Vybral J.L.
Hudba
Důležitou řečí naší duše je hudba. Vnímání krásné hudby vede k relaxaci a celkovému zklidnění organismu. Podle pravidelného rytmu hudby se synchronizuje náš dech a tep. Říká se, že děti, které se rodí za zvuku určitého druhu hudby (třeba Mozarta nebo Bacha), jsou klidnější a veselejší. Zvuk hudby se totiž dotýká celého těla, nikoli jen uší nebo srdce, takže hudba je komplexní a univerzální terapeutický prostředek, který je dnes člověku nabízen vlastně zdarma, protože hudbu si lze pořídit skoro jako vzduch nebo vodu z vodovodu. Má tedy smysl dát hudbě v našem životě místo, které jí právem náleží.
Dnes se zaposlouchám do hudby, kterou mám rád.
“Plesejte Bohu, naší síle, hlaholte Bohu Jákobovu! Prozpěvujte žalmy, bijte v buben, hrejte na líbeznou citeru a harfu, při novoluní zatrubte na polnice, při úplňku v den našeho svátku”.
Bible – Žalm 81,2-4
Nejcennějším uměním v hudbě je naslouchání.
David Friesen
Školení správců sborových webových stránek
Zveme všechny z našeho sboru, kteří by chtěli spolupracovat na tvorbě našeho sborového webu. Pokud budete mít zájem, přihlaste se prosím u mně. D. Mikuš
Orel a krejčí
Jeden krejčí procházel ulicemi a zčistajasna uviděl orla, jak s kořistí v zobáku vletěl do věže minaretu u mešity. Po nějaké době jej opět uviděl, jak s kořistí v zobáku vlétává zase do minaretu. Protože byl zvědavý, vešel do mešity a začal stoupat po schodišti na minaret. V jednom temném koutě uviděl sovu. Zvíře se sytilo kořistí, kterou přinesl orel. Podíval se lépe, a všiml si, že ona sova byla slepá. A tak dobrořečil Bohu a v duchu si pomyslel: „Jen se podívejme, jak je ten náš Bůh dobrý: posílá orla, aby nakrmil tu ubohou slepou sovu! Proč bych se měl i nadále soustavně namáhat, když se Bůh o svá stvoření tak stará, a to dokonce i o sovy!“
A tak se následujícího dne posadil před mešitu a začal prosit o almužnu. Jeden z jeho sousedů ho uviděl a ptal se: „Co tady prosím tě děláš? Jsi snad nemocný? Proč už nepracuješ?“
Krejčí mu povyprávěl o orlu a sově, které viděl.
Soused ho vyslechl a potom povídá: „Milý příteli, je to překrásný příběh, ale tys vůbec nepochopil jeho poselství: nemáš napodobovat sovu, ale toho orla!“
I věřící lidé se musí učit pomáhat potřebným a tak svou víru prokazovat v praxi.
Bible – List Titovi 3,14 SNC
Život nám byl dán k práci, lásce a zušlechtění.
J. G. Herder
Vybral. J.L.
Úsměv
Byl jednou jeden úsměv, který si vykračoval po světě. Byl to úsměv srdečný, veselý a plný citu. Byl tak šťastný, jak jen úsměv může být, a občas si pohvizdoval. Jednoho dne přišel do městečka, kde viděl zvláštní neklid u obyvatel, a to se projevovalo i v dopravě. Čekal spořádaně na zelenou, když tu se srazila dvě auta. Zastavila se skřípěním na okraji silnice, dvířka se otevřela a z prvního auta vyskočil muž s divoce nasupeným výrazem ve tváři. Úsměv se mu bleskově přilepil na rty a ozářil mu tvář ochotným a přátelským světlem. Nazlobená paní, která vylézala z druhého auta se zaťatými pěstmi, zůstala překvapeně a udiveně stát. Pak se také usmála: „Promiňte, prosím, je to moje chyba,“ řekla hned.” „To se stane! Jen klid…“ odpověděl muž. „Dáme si společně kávu?“ Úsměv pokračoval v cestě. Rozesmál úřednici na poště a celá fronta čekajících lidí si začala povídat. Prošel přes tvář učitele a studenti začali zase dávat pozor. Zastavil se na tváři lékaře na poliklinice a nemocní se cítili lépe. Pak přišla řada na úředníka na magistrátu, na pokladní v supermarketu, na manžela, který se vracel domů z práce, a na dva kluky, mezi nimiž vládlo odjakživa bojové napětí…Večer se dal úsměv znovu na cestu. Byl trochu unavený, ale městečko bylo o něco šťastnější.
Pro sklíčené jsem měl vždycky povzbudivý úsměv a většinou to pomáhalo. Všichni na mě dali, mé rady přijímali jako vojsko rozkazy, šli za mnou jak ovce za pastýřem. (SNC)Bible – Jób 29,24-25
Když se přestala usmívat kulaťoučká a hlaďounká slíva, stala se z ní vysušená švestka. Bruno Ferrero
Vybral J.L.
