Příspěvky
Proč mám obě ruce zdravé ?
„Jestliže na tom spíš, ustel to.
Jestliže si to oblékáš, pověs to.
Jestliže jsi na tom jedl, odnes to do dřezu a umyj to.
Jestliže po tom chodíš, vysaj to.
Jestliže to otevíráš, zavírej to.
Jestliže to vyprázdníš, naplň to.
Jestliže to zvoní, odpověz na to.
Jestliže to mňouká, nebo štěká, nakrm to.
Jestliže to pláče, měj to rád.“
Jenže…….
SNC jAN 3. 18 – 19.
Nemilujme jenom slovy, ale opravdovými činy. 19 Taková láska nám dá vnitřní jistotu a uspokojí naše svědomí.
Náš hlavní nedostatek tkví v tom, že máme sklon spíš činy posuzovat než konat je.
D. Néhrú
Vybral J.L.
Šedohnědý vrabeček
Byl jednou jeden šedohnědý vrabeček, který žil svůj život jako neustálý sled úzkostí a otazníků.
Ještě ve vajíčku se trápil: „Podaří se mi vůbec prorazit tak tvrdou skořápku? Nevypadnu z hnízda? Postarají se o mne rodiče a budou mě krmit?“ Těmto obavám sice unikl, ale brzy upadl do dalších. Když se měl z větve odrazit k prvnímu letu, třásl se a říkal si: „Udrží mě křídla? Plácnu sebou na zem… Kdo mě sem vynese zpátky?“ Létat se přirozeně naučil, ale začal pípat: „Najdu si vůbec nějakou vrabčí družku? Budu moct vystavět hnízdo?“ I to se stalo, ale vrabeček se trápil úzkostí dál: „Budou vajíčka dost chráněná? Co kdyby do stromu uhodil blesk a zabil celou moji rodinu… A co když přiletí sokol…?“ Když se z mláďat vyklubali krásní zdraví vrabci a poletovali sem a tam, vrabeček lamentoval: „Najdou dostatek potravy? Uniknou kočce a ostatním dravcům?“
Pak se jednou pod stromem zastavil Mistr. Ukázal na vrabce a řekl učedníkům: „Podívejte se na nebeské ptactvo: neseje, nežne ani nesklízí do sýpek… a přece je váš Otec, který je na nebesích, živí!“
Šedohnědý vrabeček si najednou uvědomil, že měl vždycky všechno… A ani si toho nevšiml.
Na Hospodina slož svoji starost, postará se o tebe a nedopustí, aby se kdy spravedlivý zhroutil.
Bible – Žalm 55,23
Strach před problémy nebyl ještě nikdy klíčem k jejich řešení.
autor neznámý
Vybral J.L.
Plevel v srdci
Kdo by mohl popřít, že zápasíme s geny a chromozomy, s povahou, kterou jsme zdědili, s problémy, které pocházejí od Adama a Evy? „Nepřítel“ pracoval, a my teď máme ve svých srdcích plevel. Poznali jste, že máte v srdci plevel? Já vím, že ho tam mám. Je to tak. Právě to je také důvod, proč otcové a matky přinášejí své děti zasvětit Bohu, s láskou se dívají do kolébky či postýlky a pevně doufají, že budoucí rozhodnutí je dovedou do nebeského království.
Kdysi však ležel v takové kolébce i Hitler. Také Nero, jeden z největších světových krutovládců, spinkával v kolébce. Nikdo se z nevinného miminka na tyrana nezmění přes noc. Ano, zápasíme s geny a chromozomy, s vlivy prostředí, které nám stále připomínají, že je tu neblahý vliv. Temnota nás děsí. Děláme si starosti.
Když jsme s manželkou plánovali rodinu, rozhodli jsme se, že budeme mít rodiny dvě. Chtěli jsme mít dvě děti, pak počkat deset let a potom mít další dvě. To byl náš geniální plán. Měli jsme naše první dvě děti, pak jsme deset let počkali, ale další plán už nám nějak nevycházel. Moje žena začala mluvit o adopci. Adopce! Ach, můžeme dostat zločince. Začal jsem se vzpouzet. „Nikdy! Co všechny ty geny a chromozomy? Nevíš…“ Moje žena však byla neústupná. Nechtěla sedět u stolu naproti mně stále jen sama. Jednou jsem řekl: „Dej mi vědět, až Miss Ameriky a rektor Harvardské univerzity omylem počnou dítě.“
Odpověděla mi: „Ty nejsi rektor Harvardské univerzity.“ A já dodal: „Však ty taky nejsi Miss Ameriky.“ Po tomto rozhovoru jsme měli pár dní tichou domácnost.
Jednoho dne pro mne přichystala překvapení. Přinesla malý uzlíček a položila ho pod vánoční stromeček v krabici se stuhou. To maličké bylo z kojeneckého ústavu. Zprvu to byl šok. Ale pak z toho vzešlo něco jako láska na první pohled. A zanedlouho byla naše, naše malá holčička. Když rostla, s překvapením jsem zjistil, že měla méně zděděných problémů, než naše vlastní děti.
Nicméně dědičnost funguje. Víme o ní, je vidět a bojujeme s ní v našich vlastních srdcích. Někdy jsme kvůli tomu nervózní a snažíme se problémy vykořenit sami. Zapomínáme, že je to Bůh, kdo se stará o plevel…
.. jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel jeho nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo na klas, tu se ukázal i plevel…
Bible – Matouš 13,24b-26
Zlo se někdy tváří jako vyslanec dobra, avšak jeho tajným záměrem je škodit ještě víc.
Paulo Coelho
Vybral J. L.
