Příspěvky
Kam to vlastně jedu?
O soudci Nejvyššího soudu, Oliverovi Wendellu Holmesovi, se říkalo, že často býval duchem nepřítomný. Jednou jel vlakem z Washingtonu a studoval jakýsi nevyřešený případ. Přišel k němu průvodčí a požádal ho o lístek. Soudce hledal nervózně po kapsách, ale nebylo mu to nic platné.
„Nedělejte si starosti, pane soudce Holmesi,“ řekl průvodčí, „víme, kdo jste. Až se vrátíte do Washingtonu, můžete nám ten lístek laskavě poslat.“
Holmes sklopil oči a smutně pokýval hlavou.
„Děkuji vám, dobrý muži, ale zdá se, že jste to nepochopil. Problémem není, jestli mám zaplatit za lístek, nebo ne. Otázka zní, kam to vlastně jedu?“
Řiďte se v životě ukazateli správného směru a ptejte se vždy na jejich cíle. Věnujte pozornost cestám, po nichž se vydáváte, a vraťte se nazpět do svých měst. Bible – Jeremjáš 31,21
Není až tak důležité, jak rychle jdeme, ale kam vlastně směřujeme. J.Kratka
Vybral J.l.
Staré housle
Známý houslista Fritz Kreisler objevil před mnoha lety v jednom londýnském antikvariátu staré housle. Chtěl je hned koupit, ale řekli mu, že už je prodali nějakému starému sběrateli. Houslista se nedal odradit. Seznámil se se sběratelem a nabídl mu za housle značný obnos. Sběratel však odmítl.
Kreisler se nevzdal a dělal všechno pro to, aby se s tímto mužem mohl spřátelit. Navštěvoval ho a rozmlouval s ním o jeho nejoblíbenějším předmětu – o starožitnostech. Jednoho dne sběratel vyndal housle ze skleněné vitríny a požádal Kreislera, aby na ně zahrál. To byla příležitost, na kterou houslista čekal. Hrál, jako by mu šlo o život. Když skončil, sběratel byl tak uchvácen, že řekl: „Pane Kreislere, vám ty housle poslouží víc, než když budou u mne za sklem. Vezměte si je, jsou vaše. Postarejte se o to, aby je lidé slyšeli.“
Náboženství, které „držíme ve vitríně pod sklem“, neplní svůj účel. Je třeba, aby tvoje křesťanství dnes lidé viděli a slyšeli.
On mu to ale nedovolil. Řekl mu: “Jdi domů ke svým a vypravuj jim, jak veliké věci pro tebe udělal Pán a jak se nad tebou slitoval.” Marek 5.19
Příliš často je církev zrcadlem, v němž se odráží okolní společnost, místo, aby byla oknem zjevující jinou cestu. Philip Yancey
Vybral J.L.
Smích
„Nejde mi na rozum, jak by taková obyčejná věc jako smích mohla někoho vyléčit.“
Z lékařského hlediska to zase až tak překvapivé není. Smích má blízko k optimismu a naději. Už staří vojenští lékaři věděli, že rány vojáků po vyhrané bitvě se hojí rychleji. V jednom pokusu „ošetřovali“ zubní lékaři pacienty před zákrokem vypnutým ultrazvukovým přístrojem. Takto ošetření (či spíše neošetření) pacienti měli o 30 % méně otoků než ti, kterým lékař před obličejem vypnutým aparátem nešmejdil. Navíc smích navozuje relaxaci a o účincích relaxace na imunitu a odolnost vůči bolesti existují přesvědčivé doklady. Nedá mi to, abych nevzpomněl na půvabnou historku, jak může humor pomáhat snášet nepřízeň osudu.
Můj profesor češtiny na střední škole musel po roce 1968 odejít ze školství. Začal pracovat na železnici a postupně se z něj stal odborník na natírání semaforů. Když přicházel do práce, vesele zdravíval své postarší spolupracovnice. „Dobré jitro, děvčátka“ a při tom jim kynul rukou. Na to mu železničářky odpovídaly: „Dobré ráno, pane profesore.“
Radostné srdce je lékem na bolest, zármutek působí chřadnutí těla. (SNC)
Bible – Přísloví 17,22
V medicíně není moc legrace, ale v legraci je spousta medicíny.
Josh Billings
Foto:churchphoto.de
Přání do Nového roku 2017
Jedním z největších darů, jež můžeme přinést světu, každému muži, ženě či dítěti, které potkáme v těchto dnech i v Novém roce 2017 je „prokazovat laskavost a konat nezištné krásné skutky“.
Vzpomínám si na humoristický seriál kreslíře Johnnyho Harta, ve kterém vystupuje postava Wileyho, hledajícího odpovědi na nejzávažnější otázky života. Jedna z těch otázek je velmi jednoduchá, a přesto současná.
Na prvním obrázku se Wiley ptá: „Co se stalo s laskavostí?“ A pokračuje těmito verši:
„Proč lidi nelitují síly,
aby jiným trable způsobili?
Proč schválně druhým štěstí hatí,
ač vědí, že se jim zlo dvakrát vrátí?
Proč tak rádi zraňujeme
i ty, které milujeme?
Proč člověk milá slova sotva svede?
Vždyť jedna rána k druhé vede.
Proč se nechováme, jak nám velí
jeden slogan známý?
Veďme si tak, jak bychom chtěli,
aby se jednalo s námi.
Proč chyby druhých nám tak vadí,
jeden sotva uvěří.
Odpuštění a láska vystrnadí
satanův zadek ze dveří.“
Nezapomínejme na dobročinnost a štědrost, protože takové oběti se Bohu velice líbí.
Bible – List Židům 13,16
Nejcennější, co může člověk dát svým bližním, je láska.
J. Kratka
Vybral do Nového roku 2017 J.L.
Foto: adm
