Příspěvky
Rozhodnutí
Jeden muž zabloudil v kamenité a vyprahlé krajině. Slunce nemilosrdně žhnulo a všechno bylo rozpálené. Muž byl na pokraji sil. Chvíli předtím, než padl, zahlédl opuštěný domek. S námahou se k němu doplazil. Před domem bylo zanedbané napajedlo s ruční pumpou. Vrhl se k rukojeti a začal pumpovat jako blázen. Pumpa vrzala, ale nevydala ani kapku.
Ve stínu pumpy si muž všiml skleněné láhve, pečlivě uzavřené zátkou, s lístečkem připevněným na víčku. Láhev byla plná vody. S třesoucíma rukama si muž přiblížil lísteček k očím zarudlým od slunce a četl: „Příteli, jestli chceš, aby pumpa fungovala, musíš do ní nalít všechnu vodu z láhve. Až zase půjdeš dál, nezapomeň láhev znovu naplnit.“
Muže se zmocnily protichůdné myšlenky. Umíral žízní: opravdu má vyplýtvat všechnu vodu a nalít ji do pumpy? Vždyť je celá rezavá. A co když to nebude fungovat? Kdyby vypil vodu z láhve, zachránil by se, ale v tom případě by ten, kdo přijde po něm, neměl vůbec žádnou naději na záchranu.
Co má dělat? Zachránit se, nebo riskovat a dát jiným lidem možnost přežít?
Vnitřní hlas mu poradil, aby riskoval. Jedním rázem nalil vodu z láhve do pumpy a pak se zoufale chopil rukojeti a z posledních sil pumpoval. Pumpa se párkrát zakuckala, ale pak v ní zašplouchalo a začala vytékat studená a čistá voda.
„Díky, díky!“ šeptal muž, hasil žízeň a nechával si téct vodu po zádech.
Než odešel, naplnil láhev a zazátkoval ji. Na lísteček připsal: „Věř mi, příteli, funguje to! Dej pumpě všechno a ona ti vrátí mnohonásobně víc!“
Dávejte ochotně a Bůh vás zahrne svými dary. Bůh neskrblí, ale dává vrchovatou míru. Bible – Lukáš 6,38a
Je to srdce, které rozdává. Ruce už jenom dávají. autor neznámý / internet/
Vybral J.L.
Foto: churchphoto.cz
Modlitba bodláku a vlčího máku
Modlitba bodláku
Pane,
dej, ať mne lidé mají rádi, ať jim nejsem pouhou překážkou.
Vždyť Ty sám jsi byl na mne milosrdný a nadělil jsi mi do vínku krásný květ.
Zbav mě prosím té mé vlezlosti, ať nejsem jen plevelem, který akorát překáží, moc Tě prosím a skláním se před Tebou.
Amen.
Modlitba vlčího máku
Pane,
děkuji Ti, že jsi mne obdařil krásnými květy, na které se ani pilná včela neostýchá posadit
a vzít si drobek mého pylu.
Mým nejčastějším domovem je okolí polí, kolem kterých tvořím se svými sourozenci
krásné červené koberce, jež jsou vidět i z velké dálky.
Někteří lidé mě sice zneužívají kvůli mým uspávacím účinkům, ale přesto se najdou tací, kteří mě nechají volně kvést.
Amen.
Zuzana Sůvová, Modlitby přírody
“Štěpovaný strom nerodí plané ovoce a žádný planý strom nenese ušlechtilé ovoce. Jakost stromu se pozná podle ovoce, které dává. Z trní se nesklízejí fíky ani z bodláků hrozny. Člověk je schopen konat skutečné dobro jen tehdy, je-li jeho srdce plné dobra. Když je však jeho srdce naplněno zlem, šíří jenom zlo. Čím srdce naplněno, tím ústa přetékají.” Lukáš 6,44 – 46
Dříve budu hledat fíky na bodláčí, než bych hledal vysoké znaky umění na dílech těch, kteří jsou motivováni penězi.
Asher B. Durand
Mysl je jako květina. Otevře se až když rozkvete.
Zdeněk Steiner
Vybral J.L.
Kam to vlastně jedu?
O soudci Nejvyššího soudu, Oliverovi Wendellu Holmesovi, se říkalo, že často býval duchem nepřítomný. Jednou jel vlakem z Washingtonu a studoval jakýsi nevyřešený případ. Přišel k němu průvodčí a požádal ho o lístek. Soudce hledal nervózně po kapsách, ale nebylo mu to nic platné.
„Nedělejte si starosti, pane soudce Holmesi,“ řekl průvodčí, „víme, kdo jste. Až se vrátíte do Washingtonu, můžete nám ten lístek laskavě poslat.“
Holmes sklopil oči a smutně pokýval hlavou.
„Děkuji vám, dobrý muži, ale zdá se, že jste to nepochopil. Problémem není, jestli mám zaplatit za lístek, nebo ne. Otázka zní, kam to vlastně jedu?“
Řiďte se v životě ukazateli správného směru a ptejte se vždy na jejich cíle. Věnujte pozornost cestám, po nichž se vydáváte, a vraťte se nazpět do svých měst. Bible – Jeremjáš 31,21
Není až tak důležité, jak rychle jdeme, ale kam vlastně směřujeme. J.Kratka
Vybral J.l.
Máš ve svém srdci díru?
Pobřeží Aljašky přikrývala chladná noc. Psal se 24. březen 1989. Kapitán tankeru vydal druhému důstojníku strohé rozkazy. Tanker Exxon Valdez v černé noci narazil na útes a do jednoho z nejkrásnějších moří světa vypustil jedenáct milionů galonů ropy. Tmavá ropa přikryla hladinu moře, písečné pláže a pohltila i bílé racky. Aljaška byla zpustošená a společnost Exxon, která vlastnila tanker, byla znemožněna.
Tato nehoda, jakkoli strašná, nebyla ničím v porovnání s katastrofami, které se denně odehrávají v našich vztazích. Už jsi to jistě zažil. Někdo nesplní tvoje očekávání. Sliby zůstanou nesplněné. Vytáhnou se slovní zbraně a vypálí se kulky slov. A výsledek? Tvoje srdce narazí na ostrý útes jednání někoho druhého. Vzácná energie unikne a pokryje povrch tvé duše mrtvolnou vrstvou odporu. Černá pokrývka zatrpklosti zatemní tvůj svět, zakryje výhled, udusí tvou radost…
A ty máš zlost. Šéf, který ti slíbil postup a zvýšení platu, zapomněl, jak se jmenuješ. Tvoji přátelé se vydali na víkend do přírody, ale tebe nepozvali. Děti, které jsi vychoval, zapomněly, že existuješ. A tebe to bolí. Jsi zlomen, jsi zahořklý. Z očí se ti řinou horké slzy a jsou horké proto, že se derou ze srdce, ve kterém hoří oheň. Oheň hněvu. Sžírá tě. Jeho plameny plápolají pod vřícím kotlem pomsty. Musíš se rozhodnout: Uhasím ten oheň, nebo ho nechám hořet? Vyrovnám se s tím, nebo se budu bít? Nechám rány zahojit, nebo se budu dívat, jak se mění v nenávist? Načerpám nový elán, nebo propadnu znechucení?
Tady je definice znechucení: Znechucení je, když dovolíš, aby se tvé rány proměnily v nenávist. Znechucení je, když dopustíš, aby tě něco utrápilo k smrti. Znechucení je, když rozněcuješ, živíš a rozdmýcháváš oheň a znovu prožíváš bolest…
“Kteří lidé jsou skutečně šťastni?
Šťastni jsou pokorní, nenamyšlení,vždyť těm patří Boží království.
Šťastni jsou ti, kteří pro sebe nic nevymáhají,vždyť jim Bůh dá celou zemi. 6 Šťastni jsou ti, kteří touží po tom, co je správné,jako žízniví po vodě,vždyť jejich žízeň bude utišena. 7 Šťastni jsou milosrdní,vždyť Bůh k nim bude také milosrdný. 8 Šťastni jsou ti, kteří si zachovali čistý pohled na život,vždyť oni uvidí Boha. 9 Šťastni jsou ti, kteří působí pokoj,vždyť k těm se Bůh bude hlásit jako ke svým dětem.” Matouš 5 kap 5-9 SNC
Most nás může spojit, nebo rozdělit, záleží na tom, co si vybereme. J. Cýrusová
Vybral J.L.
